Samet bez jediné kapky krve!

Trochu divné při představě, že v naší zemi bylo v té době velké množství (odhaduje se až 150.000) tehdy ještě sovětských vojáků a to na třiatřiceti místech v republice včetně velitelství Střední skupiny vojsk v Milovicích u Prahy.

Ne, ne, komunistický moloch již neměl sílu na to, aby svou utopistickou ideologii dál držel pevně v rukou a to jak u nás, tak také v celé východní Evropě. Všechno nasvědčuje tomu, že to bylo tak trošku připravené i když si nejsem až tak úplně jist zda to mělo být až do takové podoby. Zcela jistě si ještě bolševici chtěli nějakým způsobem ponechat rozhodující vliv na správě všech zemí Východního bloku s tím, že vytvoří takzvaný socialismus s lidskou tváří, ale je dobře, že se jim to lidově řečeno vymklo z rukou.

Všechno tak trochu nastartoval již v 80. letech 20. století soudruh Gorbačov svou otevřenou politikou glasnosti známé pod názvem perestrojka. Důležitým milníkem byl také rok 1988, ve kterém vláda Sovětského svazu dala jasně najevo, že se již nadále nebude vměšovat do vnitropolitických záležitostí ostatních zemí Východního bloku. To vše mělo za následek postupného hroucení se komunistického režimu, které začalo v Polsku. Následovalo NDR, Bulharsko, Československo, Rumunsko, Jugoslávie, Albánie a nakonec i Sovětský svaz.

To, že již komunistická ideologie neměla sílu pokračovat na své vytyčené cestě k blahobytu, samozřejmě neubírá na statečnosti všech studentů a dalších osob, kteří byli nejen 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze, ale hlavně i v lednu téhož roku při takzvaném Palachově týdnu, což byla série demonstrací mezi 15.-20. lednem 1989 u příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Palacha brutálně napadeni a zbiti tehdy Veřejnou bezpečností a lidovými milicemi. Všechny tyto události si musíme samozřejmě každý rok připomínat, uctívat je a předávat je mladším generacím, jelikož to byly události, které odstartovaly postupné budování demokracie v České republice.

Utopistická ideologie komunismu a totalitního režimu tady vládla velice dlouhou dobu, páchala na některých lidech neskutečná zvěrstva a ve všech v nás, kteří jsme jí zažili, zanechala hluboké stopy a to i přes to, že si to nechceme připouštět. Stále bychom chtěli více jistot a ne žádnou zodpovědnost a málo si také dle mého názoru vážíme svobody. Je až s podivem, že by někteří z nás tu dobu chtěli vrátit. Samozřejmě jim i trochu rozumím, jelikož někteří z těch co přišli po komunistech, se sice tvářili, že budují demokracii, ale ve skutečnosti to bylo jinak. Skutečná demokracie je na hony vzdálené té, kterou zde máme v současnosti.