To podstatné víme i bez jakýchkoliv (zaručených či "zaručených") zpráv: Výrok vrchního soudu, resp. soudců nemůže být vysloven podle nejlepšího vědomí a svědomí. Takoví blbci zas členové senátu nejsou. Zejména druhá část (nepřípustná délka odposlechů) přímo bije do uší.

Otázka, ale nezní, zda nějaký loutkovodič něco zařídil, ale zda odposlechy byly schváleny v souladu se zákonem. Pokud sám říkáte, že šlo o jediný důkaz Rathovy nezákonné činnosti, pak ovšem nařízení těch odposlechů plavalo na vodě.

To je tak: o oprávněnosti byli postupně přesvědčeni: vyšetřující (no dobře, může být zaujatý), státní zástupce, soudce, poslech a pokračování povolující, soud prvního stupně (přípustností odposlechů se zabývající). Ti všichni jsou práva neznalí? Fakt?

Rozsudek má dvě části

- Prohlašuje odposlechy za nedostatečně zdůvodněné

- Prohlašuje odposlechy za neúměrně dlouhé, měly být dávno ukončeny. Zde mám pochybnosti věcné: proč je třeba ukončit odposlech, pokud stále přináší nové poznatky o trestné činnosti, rozšiřuje významně okruh podezřelých a posléze umožní i věcný důkaz zadržením Ratha. Zdá se, že senátu Vrchního soudu vadil výslovně fakt, že odposlechy splnily svůj účel.