Marine Le Pen prezidentské volby ve Francii vyhraje – neboli 60 let a dost!

Šance na vítězství v prezidentských volbách ve Francii má Marine Le Pen velké a to i přes to, že jí všechny velké průzkumy ve druhém kole nedávají moc nadějí.

Její prohra ve druhém kole je ale jen spíše přáním všech probruselských eurohujerů a papalášů, kterým již teď, tedy měsíc před prvním kolem francouzských prezidentských voleb naskakuje husí kůže na celém těle. Proto se i všechny velké průzkumy veřejného mínění snaží v lidech vyvolat dojem, že bude její prohra v druhém kole drtivá.

Jak se ale volby blíží, začínají se pomaličku ozývat i hlasy, které dávají předsedkyni Národní fronty šanci na vítězství i ve druhém kole (o tom, že vyhraje první kolo, zřejmě už nikdo nepochybuje), které proběhne začátkem května. Naposledy se v tomto směru vyjádřil šéf MarketStrats group Goldman Sachs Bobby Vedral, který k tomu s odkazem na souvislost se šokujícím vítězstvím Donalda Trumpa ve Spojených státech napsal: „Politická korektnost nutí lidi v průzkumech lhát. Respondenti v mnoha případech nechtějí přiznat, že by Le Pen volili. Ona má šanci ve druhém kole uspět a bylo by hodně naivní předpokládat, že se tak skutečně nemůže stát.“

Marine Le Pen, jejíž Národní fronta prosazuje hlavně boj proti nelegální imigraci, vystoupení ze společné evropské měny, vystoupení z Evropské unie, zakotvení důchodového věku na 60 let, podpoření sociálně znevýhodněných a budování nezávislé Francie má ale ještě další trumf v rukávu. Tím velkým trumfem je takzvané „tvrdé jádro“ voličů, které podle výzkumu agentury Ifop je u jejího největšího konkurenta Emmanuela Macrona pouze 36%. A, kolik má Marine Le Pen? Celých 81% voličů si je jistých, že jí bude volit! Pokud se k tomu ještě připočtou dosud rekordní čísla deklarované neúčasti voličů pohybující se kolem 34%, vypadá výsledek druhého kola spíše pro francouzskou vlastenku.

Vítězství Marine Le Pen ve francouzských prezidentských volbách bude tím nejkrásnějším dárkem k nedávnému 60. výročí podpisu Římských smluv, jež byly jedním ze základů pozdější evropské integrace, která postupně přerostla dnes již v nereformovatelný levicově-centralistický projekt (ne)fungující na bázi všemožných regulací, přerozdělování a neskutečné byrokracie vnucující všem členským státům multikulturní ideologii propagující islám a islámskou kulturu neslučitelnou s evropskou svobodou a demokracií s názvem Evropská unie. Jinými slovy řečeno: „60 let a DOST!“